2x OOTD: 4.9.2013

,,Ach jo, ta Mia pořád nemá novej článek," povzdychla si dneska moje kamarádka Mily, když vedle mě ráno seděla na gauči a prohlížela si, jako každé ráno, weby v záložce oblíbených.  Za normálních okolností bych se tomu zasmála, ale momentálně jsem moc dobře věděla, co mi tím chce Mily říct. 

Přemýšlela jsem, že tady na blogu, co se mých pocitů týká, každou chvíli píšu něco jiného. Chvilku vás nabádám k radování se z maličkostí, jindy jsem zas smutná a nemám chuť do psaní. Takhle se to u mě tento rok střídá pořád. Vlastně už od minulého podzimu je to v mém životě jedna facka za druhou. Než se stačím vzpamatovat, je tu pro mě vždy další "překvápko". A dnes tomu není jinak. Jakmile se mi začalo opravdu dařit a cítila jsem se moc šťastná, automaticky jsem očekávala, co se zase semele. Nemůžu vám lhát, jak je všechno fajn, když není. Někdo, kdo mi byl po několik let tím nejbližším, komu jsem s největším přesvědčením věřila, mě hodně zklamal a já si teď nevím rady, jak se z toho vzpamatovat a vrátit se do "normálu". Vlastně tu nejde jen o jednoho člověka. Bojím se už někomu věřit, otevřít se, mít někoho ráda, protože v tom nejneočekávanějším okamžiku vás může čekat kudla do zad. Největším trestem je, když se někomu snažíte pomoct a ve výsledku si pak připadáte hloupě a poníženě vy sami. Nestojíte mu za vděk, ba ani upřímnost. Přemýšlíte, co jste udělali špatně, ale napadá vás jen to, že jste byli jednoduše jen moc obětaví, důvěřiví a naivní. Denně přichází pocit beznaděje. Později přemýšlíte, zda trápit sám sebe nebo se poučit a jít dál. Jenže jakmile vás něco opravdu intenzivně zasáhne, nemůžete si poručit se usmívat a na bolesti nemyslet. Tedy alespoň já to zatím moc nesvedu.

Příští týden nastupuji zas do školy a doufám, že mě dost zaměstná, abych se s tím vším dokázala nějak poprat. Co jsem si dala za úkol, je hlavně nezklamat vás, mé čtenáře. Často jste mi dokázali zlepšit náladu a já si přeji, aby to bylo vzájemné. Dnes sdílím starší fotky ze 4.září, kdy jsme se s kamarádkou M. vydaly do OC Černý Most a na event značky Bobbi Brown do butiku na Smíchově, o které vám povím příště. Oběd jsme si daly v Ikea a vydaly se na nákupy. Jenže ani jedna z nás nesehnala, pro co si jela. Mily sháněla bundu, která by jí dokonale padla a já měla spadeno na koženou hnědou "biker" bundičku značky Mango, kterou jsem našla v jejich eshopu. Mily byly všechny bundy velké a já byla ve hledání neúspěšná ve třech Mango obchodech v Praze. Dále jsem si šla do MACu pro longwear concealer na zakrytí nedostatků, který samozřejmě v mém odstínu na prodejně neměly. Jediné, co jsem si za celý den pořídila, byly obyčejné černé "loafers" boty z obchodu SinSay a caramel macchiato. Ale i tak můžu říct, že jsme si den v Praze užily.

 

Šála + tričko Mohito

Bunda Amisu/NY

Hodinky Michael Kors

Kabelka Martofchina.com

Kalhoty H&M

Boty Topshop

 

Brýle + čelenka C&A

Tílko + džíny H&M

Bunda + náramek + kabelka Mohito

Boty OKshop

 

Radost z obří ddml+.

Z metra, asi po roce Starbucks. / To je tak, když nedáváte pozor a vaše kamarádka nahlásí vaše jméno za vás. ,,Na jaké jméno to bude, slečno?" ,,Napište jí tam Justin Bieber!" Chlapci z obsluhy se to ale moc nezdálo, a tak si jméno upravil do ženské verze. :-)

Pac a pusu, dobrou noc a zítra opět kosmetika.